Ujgurský kaganát

Template:Cedule Template:Infobox zaniklý stát Template:Historie turkických národů do 14. století

Ujgurský kaganát nebo Země Tokuz Oghuzů (Template:Vjazyce ئورخۇن ئۇيغۇر خانلىقى, Template:Čínsky anebo Template:Čínsky, Template:Vjazyce Уйгурын хаант улс), byla říše vytvořena domorodou konfederací Turkitů pod vedením kmenové šlechty Orchonských Ujgurů (Template:Čínsky, doslova "Devět klanů" - "Tokuz Oghuz").

Říše Chuej-chu se do povědomí veřejnosti dostala v první polovině 8. století^[1], kdy byla svržena turkucká dynastie Ašınovců (Kutlucký kaganát), která vládla nad národy žijícími ve velkém Mongolsku a v jeho širokém okolí. Říše přetrvala do poloviny 9. století, kdy roku 840, po dvou desetiletích válek z Jenisejskými Kyrgyzy, byla zničena. Pod jejich tlakem opustili Ujgurové Orchonském údolí a stěhovali se na jih do Číny, Východního Turkestánu a západně od něho, kde utvořili několik meších státečků.^[1] Od té doby jejich státy nadále existovaly v Kan-su, Sin-ťiangu a jižně od Ťan-šanu.

Původ

Kmeny Tie-leských Oguzů

Ujgurové byli v prvním tisíciletí součástí významných říší ve stepích Asie: Žuan-žuané (Turkoavaři), Turkuti či Modří Turci. Tvořili vždy důležitou součást armád těchto říší, ale jejich opakovaná povstání přispěla k jejich zániku.

Během prvního tisíciletí vytvořili Ujgurové ve stepích Střední Asie celkem tři říše.

První, nejčasnější říše byla založena v Changaji roku 323 a přetrvala asi 200 let.
Druhá říše se objevila roku 523 a přetrvala přes 80 let. Byla zničena Turkuty roku 603.
Do poloviny 8. století měli roli spíše destruktivní, v době rozkladu říše Turků si ale vytvořili vlastní kaganát – Země Tokuz Oghuzů, na území bývalého Kutluckého kaganátu. Tento útvar byl feudální stát s prvními náznaky usídlení Ujgurů. Byl rozvinutý chov, zemědělství, řemesela a živností, domorodé kmeny vyvinuli výstavbu měst a pevností. Jak tomu bylo i v případě předchozího Turkuckého chanátu, hlavními městy byly Karabalgasun v Orchonském údolí a Beš Balık v Džungársku. Navzdory tomu, že materiální kultura Ujgurů má hluboké středoasijské kořeny, začala se vážně prosazovat jejich usedlá civilizace v středoasijských stepích.^[2] Jeho základem byli Ujgurové v užším slova smyslu a kromě Wej-cheů (15 Ujgurských kmenů) ještě dalších 6 kmenů, které stejně jako oni patřili k Tie-lejům: 6-Oguzové → : Pu-ku (Bul-gar) → (Bugu), Chun (Hun) → Chun, Pa-jie-ku (Bajir-gur) → Bajirku, Tchung-luo (Ton-gra) → Tongra, A-si-ťie (Izgil) → Syge, Čchi-pi → Kibi a několik porobených kmenů (východní) z 30 Oguzů-Tatarů. Jako rovnocenní byli brzy do kaganátu přijati ještě Basmalové (5-Oguzové) a východní Karlukové (3-Oguzové), přičemž samotné kmeny 9 Oguzů zde nesly dominantní postavení.

Turkucké dědictví

I když to byli právě Ujgurové, kteří měli velký podíl na zničení kaganátů Turkutů i Modrých Turků, trochu paradoxně se k jejich odkazu otevřeně hlásí. Vystupují vlastně jako jejich zdánlivě legitimní dědici. Nebyli ale blízkými příbuznými původních Turkutů, i když hovořili stejným jazykem.

Ujguři se hlásí k zakladateli turkické říše Buminovi a vybírají si stejné sídlo vládce mezi pohořím Changaj a řekou Orchon. Přejali také turkucké runové písmo a jejich způsob dělení říše na východní (váženější) a západní křídlo. Hranicí na východě bylo Mandžusko, na západě Džungarsko.

Historický vývoj kaganátu

Vzestup Ujgurů

V roce 742 se Ujgurské, Karlucké a Basmalské kmeny vzbouřili proti vládnoucímu Kutluckému kaganátu (Modří Turci)^[3]. V roce 744 Basmalové, potom co obsadili Ötüken, centrum Turkutů (Orchonské údolí) a zajali jejich krále Özmyše, úspěšně převzali jejich pozemky. Nicméně Ujgursko-Karlucké spojenectví proti Basmalům vzniklo později v stejném roku. Koalice porazila Basmaly a zvolila si svého krále. Basmalské kmeny byly skutečně zničeny: jejich lid byl prodáván Číňanům do otroctví, nebo byl rozdělen mezi vítěze. Ujgurský vládce se stal kaganem v Mongolsku, a vůdce Karluků byl jmenován jabguem. Toto uspořádání však trvala méně než jeden rok, poněvadž časté válečné akce mezi Ujgury a Karluky přinutilo Karluky migrovat k západu do zemí Türk-Türgešů^[4].

Dynastie Jaglakar - Jologe

Vládnoucí dynastie se jmenovala podle klanu Jagla-gur (Jologe) (staroturecky 10px 10px 10px 10px 10px – Jaγlaqar, (Template:Čínsky) z kmene 9 Oguzů. Zakladatel říše, Kutlug Bilge Kül-kagan (744-747), v čínských zdrojích známý jako kagan Kuli Pejlo, brzy umírá.

Pak vládl jeho první syn Bajan Čör-kagan (Mojan Čör, 747–759). Ten musel v počátcích vlády svést těžkou občanskou válku, protože ho z neznámých důvodů část národa odmítla uznat, i když byl zákonným následníkem. Zároveň s vnitřními boji probíhají války i se sousedy, kteří v některých případech podpořili povstalce. Mojan Čör se pak pustil do řady vojnových tažení, jež uvedl všechny stepní národy pod svou vlajku. Během tohoto období říši značně rozšířil, o Sekiz Oguzy, Kyrgyzy, Karluky, Türgeše, Tokuz Tataře, Čiky a zbytky Basmalů spadajících pod ujgurské kmeny. Roku 750 byli poraženi Kitani a Tataři a v roce 752 koalice Basmalů a Türgešů. Poslední stepní odpůrci byli Kyrgyzové (Jenisejští). I ti se museli v roce 758 podrobit, i když si udrželi autonomii. Zdá se, že kagana podporovali mimo jiné i stoupenci manichejismu, vyhnaní předtím z Číny. Tím si získali důvěru kagana a silné postavení.

Jak Kuli Pejlo, tak i jeho syn se dobrovolně prohlásili za vazaly Číny, za Mojan Čöra se ale situace dost změnila. V Číně došlo k velkému povstání pohraniční armády, vedené An Lu-šanem. Ten byl zpočátku velmi úspěšný a ovládl i hlavní město. Jeho profesionální vojáci ale zemi strašlivě ničí. Roku 756 do bojů na straně císaře Su-cunga Tchangského (Template:Čínsky) (756-762) zasáhli najatí Tibeťané a Ujguři. Také ti ale zemi drancují. V zoufalé situaci byl císař Su-cung v roce 758 nucen dát starému Mojan Čöru svou nezletilou dceru Ninguo^[5]za ženu, (zatímco on sám dostal ujgurskou princeznu) a uznat ho sobě rovným.

Období rozkvětu

Po Mojan Čörově smrti nastupuje jeho syn Bögu-kagan (Idigjan, 759–779). Během jeho panování Ujguři dosáhly svého vrcholu moci^[3]. Také za něj bojují Ujguři v Číně proti povstalcům, ovšem chovají se zde jako vládci. Následník čínského trůnu Taj-cung Tchangský (Template:Čínsky) (762-779) se musí klanět kaganovi. S pomocí Idigjana, v roce 762 císař nakonec potlačil An Lu-šanové povstání (tehdy pod vedením Ši Čchao-i) a obsadil východní Luo-jang. Povstání bylo sice nakonec potlačeno, Čína byla ale totálně rozvrácena. Poté byla s Tchangy uzavřena mírová smlouva a spojenectví, podle které měli povinnost uhradit ujgurské říše 40 rolí hedvábí výměnou za každého koně poskytnutého Ujgury, a též všichni Ujguři, kteří žili v Tchangské Číně, byli považovány za "hosty" a osvobozený od plateb daní a ubytovacích nákladů. Během těchto bojů došlo i k zásadní změně uvnitř ujgurského kaganátu. Někdy v polovině 60. let se manichejismus stává státním náboženstvím. Roku 763, v čase vojnového tažení, se Idigjan setkává s manichejskými kněžími z Íránu, a přestupuje na manicheismus, jež byl přijat jako oficiální náboženství Ujgurské říše. Jedním z dopadů této konverze bylo zvýšení vlivu Sogdů u ujgurského dvoru. Před povstáním měla Tchangská Čína 53 milionů obyvatel, po něm jen 20 milionů. Navíc boje pokračují, protože Ujguři a Tibeťané zemi dále pustoší. V roce 778 musel císař uznat i rovnost tibetského vládce. V roce 779, Idigjan, podněcován svými Sogdštími poradci, naplánoval invazi do Číny využívajíc nástupu nového císaře Te-cunga (Template:Čínsky). Byl to zřejmě postoj k dalším bojům v Číně, který vyvolal další povstání v kaganátě, při němž Idigjan v roce 779 zahynul. Nicméně, jeden z velmožů, Idigjanův strýc, Kuli Pejlův druhý syn Tun Baga-tarkan (Dunmaga, 779-789), se proti tomuto plánu postavil:

Dunmaga-kagan se naštval, napadl a zabil Idigjana, a ve stejnou dobu zmasakroval téměř 2000 lidí z řad rodinných příslušníků kagana, jeho skupinu a taky Sogdy.^[6].

Dunmaga-kagan byl ovšem natolik nesmiřitelný k ostatním náboženstvím, že to znamenalo nepřátelství ze strany všech sousedů.

Krize a zánik

Novým vládcem se stal Dunmaga-kagan, který založil novou dynastii Jagla-gur (Jologe). Ani za něho však boje v Číně neskončily. Když v 80. letech zahájili rozsáhlou ofenzivu v Číně Tibeťané, zasahují opět Ujguři jako čínští spojenci. Boje probíhají se střídavými úspěchy na obou stranách. Na stranu Číny se pak postavil i slavný arabský chalífa Harún ar-Rašíd, jehož vojska vázala asi polovinu tibetských sil. Boje probíhaly jak ve vlastní Číně, tak i v Západním kraji.

Po Dunmagově smrti v roce 789 síla Ujgurské říše začala klesat a říše se začala rozpadat. Tibeťané převzali od Ujgurů oblast Bešbalyk a Karlukové obsadili údolí Fu-tu, což přineslo značné obavy ujgurského lidu^[7]

Dynastie Ediz - Atie

Již v roce 795 dynastie Jagla-gur (Jologe) vymřela a byla založena nová dynastie Ediz (Template:Čínsky) jejíž novým vládcem byl zvolen schopný vojevůdce Alp Kutluk Ulug Bilgä-kagan (Kutluk II., 795-805), který ale musel předem slíbit velmožům četné ústupky.^[3]. Funkce kagana je od té doby omezena prakticky jen na vojenské záležitosti a reprezentaci, faktickou moc má aristokracie, vyznávají manichejismus. Protože bylo toto náboženství pro prosté Ujgury málo přijatelné, vytváří se mezi nimi a vládnoucí vrstvou propast. Protože byl Kutluk II. náboženský nesnášenlivý, vztahy se sousedy se dále zhoršují. Kutluk II. se stal proslulý pro jeho vedení a řízení říše. S pevným vedením ještě jednou, odvrátil kolaps kaganátu, ale i když upevnil říši, nedokázal ji obnovit do původního stavu. Čína přichází v průběhu bojů o své hlavní čtyři pevnosti v Západním kraji. Zatímco Tibeťané dobyli Kašgar a Chotan, Karašahr a Kuču ovládli nakonec Ujguři. Ujgurská říše byla ale v této době už ve vážné krizi. Kagani nejsou schopni fakticky něco prosadit, dochází k jejich rychlému střídání, protože jsou často zavražděni. Po smrti Kutluka II., v roce 808, se kaganát začal rozpadat znovu. Byl následován svým synem Alp Külüg Bilgä-kaganem (Külüg Bilge, 805-808), který pokračoval na zlepšení obchodních styků ve vnitřní Asii.

Pod vedením Alp Bilgä-kagana (Po-i, 808-821) se ale Ujguři v roce 816 dostali do velmi vážného ohrožení. Přímo do centra říše zaútočili Tibeťané a zároveň propuklo úspěšné povstání Kyrgyzů. V roce 818 se kyrgyzský kníže Ažo prohlašuje chánem a Ujguři už tomu nemohou zabránit. Ujgury zachránila jen šťastná náhoda. Protože právě v této době zemřel tibetský vládce, přerušil jejich vojevůdce úspěšnou ofenzivu a vrátil se do Tibetu, aby mohl ovlivnit volbu nového panovníka.

Poslední velký kagan říše byl Alp Küčlüg Bilgä-kagan (Činte, 821-824), dosáhl mnoha úspěchů, včetně zlepšení obchodu (až do Sogdské oblasti^{[pozn. 1]}), a na bitevním poli v roce 821 odrazil invazní síly Tibeťanů. Válka na mnoha frontách nakonec Tibet vyčerpala a tak byl v roce 821 uzavřen kompromisní mír, kterým Čína získala zpět Kašgar. Ujgurská říše byla ale v této době už ve vážné krizi. Činte zemřel v roce 824 a byl následován svým bratrem, inaugurovaným v období anarchie, Alp Bilgä-kaganem (Kasar-tegin či Čaoli-chán, 824-832), který byl zavražděn v roce 832. Navíc zde došlo k dalším vnitřním sporům.

Dalším kaganem se stává Alp Külüg Bilgä-kagan (Külüg Beg, 832-839). Za pomoci 20.000-ového najatého Čugajského (Ša-tchuové) jezdeckého oddílu z Ordosu, velmož jménem Luo Kasar (Kürebir, 839-840) dobyl v roce 839 hlavní město Ordu Balık a kagan Külüg Beg spáchal sebevraždu. Novým kaganem byl zvolen nezletilý chlapec "Dítě" Tegin (Hosa, 839-840), jehož zástupcem se stává Kürebir. Ve stejném roce se ale v kaganátě vyskytl hladomor a epidemie, doprovázané s obzvláště těžkou zimou, která vyhubila většinu zvířat na kterých byla ekonomika Ujgurů založena.^[8]. Následující jaro, v roce 840, nepřítel a soupeř Kürebira, jeden z velmožů z kmene 9 Oguzů, s jménem Külüg Baga uprchl ke Kyrgyzským kmenům a pozval je na pomoc k invazi ze severu o síle asi 80.000 jezdců. Kyrgyzové vydrancovali Ujgurské hlavní město Ordu Balyk, zajali nezletilého kagana Hose i Kürebira a okamžitě je popravili. Kyrgyzové pokračovali v ničení a vypalování jiných měst po celé jejich zemi. Vraždí ale i další Ujgury a jejich říše se rozkládá.

Status po rozpadu říše

Obyvatelstvo se rozprchlo do všech stran. Část uprchla na jih a podrobila se Tibeťanům (Kan-čouské království, 848-1036). Jiná skupina odešla do Džungarska a dočasně uznala závislost na Karlucích. Další si zvolili v roce 841 nového kagana Öge-chána (Üge-chán, 841-846) a pokusili se pokračovat v boji. To ovšem za situace, kdy prakticky celé území bylo již v rukou Kyrgyzů, kteří zde vytvářejí vlastní říši. Jeho skupina se nejprve pokusila hledat pomoc v Číně, nakonec se ale dostávají do bojů i s Číňany. Jsou rozbiti a Üge v roce 846 zahynul. Nejlépe si vedla skupina usazená v Džungarsku. Přežila masakry a pak se rozdělila na dvě části. Jedna se usadila v Kuče, druhá v Beš Balıku. Kníže té druhé skupinky, Bugu Čun (Indžan, 846–848) se na přelomu 50. a 60. let zapojil do nových tibetsko čínských bojů v Západním kraji. Byl úspěšný a dobyl některá další města jako Turfan a Bejtin. Podrobila se mu i Kuča a tak vytvořil nový ujgurský státeček (Kao-čchangské království, 856-1369), který byl ale na kaganát příliš malý, a proto měli jeho vládci pouze titul idi kut (svatá výsost). Vojensky ani politicky již Ujguři nikdy příliš významní nebyli, protože ale ovládali důležitá města na hedvábné stezce, hráli ujgurští kupci i nadále významnou ekonomickou úlohu.

Seznam ujgurských vládců

Pořadí	Turecké jméno	Oobdobí vládnutí	Pseudonymní jméno z čínské fonotvorby	Osobní jméno v čínštině	Poznámka
Dynastie Jagla-gur (Jaglakar, Jaoluo-ke) z Tokuz Oguzů
01.	Kutluk Bilgä Kül-kagan	744-747	Kutluk I. Bilge Pejlo	Template:Čínsky pchin-jinem gu-lu-pei-luo čínsky v českém přepisu Kuli pchejluo	Svrhl Ilteriš-kagana (742-744) z Basmalů, a byl zvolený jako kagan "Kutlug Bojla". Jeho otec: Hušu
02.	Bilgä Kül-kagan Bajan Čör-kagan	747–759	Mojan Čör	Template:Čínsky pchin-jinem mo-yan-chuo čínsky v českém přepisu Mojenčch'ou	V roce 751 založil hlavní město v Orchonském údolí a pojmenoval ho Ordu Balık. Jeho otec: Kutluk Bilgä Kül-kagan
03.	Tängri-kagan Bögu-kagan	759–779	Idigjan	Template:Čínsky pchin-jinem yidi-jian čínsky v českém přepisu Itiťien	Jeho otec: Bajan Čör-kagan
04.	Alp Kutluk Bilgä-kagan Tun Baga-tarkan	779-789	Dunmaga	Template:Čínsky pchin-jinem dunmo-he-dagan čínsky v českém přepisu Tunmoche takan	Jeho otec: Kutluk Bilgä Kül-kagan
05.	Külüg Bilgä-kagan	789-790	Panguan	Template:Čínsky pchin-jinem duo-luo-si čínsky v českém přepisu Tolos'	Jeho otec: Tun Baga-tarkan
06.	Kutluk Bilgä-kagan	790-795	Ačžo	Template:Čínsky pchin-jinem a-chuo čínsky v českém přepisu Ačchuo	Jeho otec: Külüg Bilgä-kagan
dynastie Ediz (Adiz, Adie) z Wej-cheů
07.	Aj Tängride Ülük Bulmyš Alp Kutluk Ulug Bilgä-kagan	795-805	Kutluk II.	Template:Čínsky pchin-jinem gu-du-o-lu čínsky v českém přepisu Kutuolu	První Kagan, otevřeně zvolen radou starších. Obnovil manicheismus. Jako sirota byl adoptován ujgurským velmožem s klanu Čedžate (夾跌).
08.	Aj Tängridä Kut Bulmyš Alp Külüg Bilgä-kagan	805-808	Külüg Bilge	Template:Čínsky pchin-jinem julu-pi-ga čínsky v českém přepisu Ťülu-pchika	-
09.	Aj Tängridä Kut Bulmyš Alp Bilgä-kagan	808-821	Paoi	Template:Čínsky pchin-jinem li-xiao-cheng čínsky v českém přepisu Li Siao-čcheng	-
10.	Kun Tängridä Ülüg Bulmyš Alp Küčlüg Bilgä-kagan	821-824	Činte	Template:Čínsky pchin-jinem chong-de-kèhan čínsky v českém přepisu Čchungte kchechan	-
11.	Aj Tängridä Kut Bulmyš Alp Bilgä-kagan	824-832	Čaoli Kasar Tegin	Template:Čínsky pchin-jinem hasa-teley čínsky v českém přepisu Cha-sa tchelej	-
12.	Aj Tängridä Kut Bulmyš Alp Külüg Bilgä-kagan	832-839	Külüg Beg	Template:Čínsky pchin-jinem hu-tele čínsky v českém přepisu Chu tchelej	-
13.	"Dítě"-tegin	839-840	Hosa mezivládí	Template:Čínsky pchin-jinem he-sa teley čínsky v českém přepisu Che-sa tchelej	V roce 839, Luo Kasar – Kürebir s jezdeckým oddílem Čugajů z Ordosu, dobyl hlavní město Ordu Balık. Ve stejném roce si kmenový šlechtici zvolili za kagana nezletilého Hosu. Záhy se ale v kaganátě vyskytl hladomor a epidemie. Pokračovaly občanské nepokoje.
–	Generál Külüg-baga	839-840	Külüg-baga mezivládí	–	V roce 840, Kyrgyzové (Jenisejští) podnikli invazi kaganátu o síle asi 80.000 – 100.000 jezdců. Hosa-kagan a jeho ministr Kürebir byli okamžitě popraveni.
14.	Öge	841-847	Üge	Template:Čínsky pchin-jinem wu-jie čínsky v českém přepisu Wuťie	-
15.	Bugu Čun	846–848	Indžan	Template:Čínsky pchin-jinem enjian telei čínsky v českém přepisu Enťien tchelej	–

Poznámky

^ Jednalo se hlavně o výrobky se železa a taky o využití Hedvábné stezky.

Související články

Reference

^ ^a ^b Template:Citace monografie
^ Template:Citace monografie
^ ^a ^b ^c MACKERRAS, Colin, Ch. 12 - "The Uighurs", 1990, "The Cambridge History of Early Inner Asia", Sinor, Denis, 317-342, Cambridge University Press, ISBN 0-521-24304-1
^ GOLDEN, Peter. B. Ch. 13 - "The Karakhanids and Early Islam", 1990, "The Cambridge History of Early Inner Asia" Sinor, Denis, 349, Cambridge University Press, ISBN 0-521-24304-1
^ Skazano «幼女寧國公主» čto označaet «junuju devušku Inigo gunčžu (titul dočeri carstvujuščego imperatora) vydal za nedostojnogo (brak s kaganom-varvarom bil mezaľjans dlja princessy)». V istoriju eta princesa byla vnesena kak Sjago gunčžu (蕭國公主) — eto imja ej dali posle togo, kak ona vernulas iz kaganata.
^ ASIMOV, M.S. "History of Central Asia - The historical,social and economic setting", Volume 4 part I, 194, 30 December 2011, March 1999, Motilal Banarsidass Publ., ISBN 978-81-208-1595-7, 194 Dostupné online
^ Jiu Tangshu 舊唐書 Book of Tang, chapter 195 - Original text: 葛祿乘勝取回紇之浮圖川，回紇震恐，悉遷西北部落羊馬於牙帳之南以避之。 Translation The Karluks took the opportunity to win control of Uyghur's Fu-tu valley; the Uyghurs, shaken with fear, moved their north-western tribes, with sheep and horses, to the south of the capital to escape. (In Xin Tangshu, Fu-tu valley (浮圖川) was referred to as Shen-tu Valley 深圖川)
^ Tangshu 新唐書 New Book of Tang, chapter 217 part 2 - Original text: 方歲饑，遂疫，又大雪，羊、馬多死

Template:Turkické národy

Kategorie:Zaniklé státy Asie Kategorie:Ujguři

[8] Jednalo se hlavně o výrobky se železa a taky o využití Hedvábné stezky.

[benson-1] Template:Citace monografie

[2] Template:Citace monografie

[mackerras-3] MACKERRAS, Colin, Ch. 12 - "The Uighurs", 1990, "The Cambridge History of Early Inner Asia", Sinor, Denis, 317-342, Cambridge University Press, ISBN 0-521-24304-1

[sinor-4] GOLDEN, Peter. B. Ch. 13 - "The Karakhanids and Early Islam", 1990, "The Cambridge History of Early Inner Asia" Sinor, Denis, 349, Cambridge University Press, ISBN 0-521-24304-1

[5] Skazano «幼女寧國公主» čto označaet «junuju devušku Inigo gunčžu (titul dočeri carstvujuščego imperatora) vydal za nedostojnogo (brak s kaganom-varvarom bil mezaľjans dlja princessy)». V istoriju eta princesa byla vnesena kak Sjago gunčžu (蕭國公主) — eto imja ej dali posle togo, kak ona vernulas iz kaganata.

[Asimov1999-6] ASIMOV, M.S. "History of Central Asia - The historical,social and economic setting", Volume 4 part I, 194, 30 December 2011, March 1999, Motilal Banarsidass Publ., ISBN 978-81-208-1595-7, 194 Dostupné online

[7] Jiu Tangshu 舊唐書 Book of Tang, chapter 195 - Original text: 葛祿乘勝取回紇之浮圖川，回紇震恐，悉遷西北部落羊馬於牙帳之南以避之。 Translation The Karluks took the opportunity to win control of Uyghur's Fu-tu valley; the Uyghurs, shaken with fear, moved their north-western tribes, with sheep and horses, to the south of the capital to escape. (In Xin Tangshu, Fu-tu valley (浮圖川) was referred to as Shen-tu Valley 深圖川)

[9] Tangshu 新唐書 New Book of Tang, chapter 217 part 2 - Original text: 方歲饑，遂疫，又大雪，羊、馬多死

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[pozn. 1]

[8]