Rod Karagözlüů

Template:Cedule Template:Sloh Template:Různé významy Rod Karagözlü nebo Klan-Karagözlü, Kara Gözlu-rod, Kara Gözlu-klan (Template:Vjazyce Karagözlü kabilesi, Karagözlü eli Template:Vjazyce Qaragözlü oymağı Template:Vjazyce ایل قراگوزلو → Il Qragūzlū, doslovně: Rod Černookých) jsou menší turkický klan-rod žijící v Ázerbájdžánu a Íránu. V 18. století byli aktivními účastníky ve společenském životě Jižního Ázerbájdžánu. Jsou přiřazeni k jižní sub-etnické skupině ázerbájdžánců, afghánské větve oghuzů. Podle sčítání žijí v počtu 2400 obyvatel. Karagözlüové mluví jazykem Karagözlü, což je jižní dialekt jazyka ázerbájdžánského - Torki. V průběhu vládnutí Pahlavíské dynastie v Íránu, se od Karagözlüů a dalších tureckých národů požadovalo učení v perštině. Jsou přívrženci větve ší'itského islámu.

Krátké dějiny

Rod Karagözlü představuje mešní turecký klan-rod žijící na území severního Ázerbájdžánu a íránského jižního Ázerbájdžánu. Mnoho lidí z tohoto rodu hrálo důležitou roli ve společenském a politickém životě v Íránu. Ve zdrojích se Karagözlüové poprvé vzpomínají v 16. století. Podle nich byli proslulými chovateli dobytka a pocházeli z Šamliovské kmenové unie, což byla jedna ze sedmi větví Kizilbašů. Pojmenování Karagözlü bylo převzato po jednom ze Šamliovských bejů. Kořeny Karagözlüů jsou převázané s Begdiliy a Afšarskými kmeny. Všeobecně, byli Karagözlüové spřízněni ze skupinou Hadžiliů (Template:Vjazyce Hacılı), Ašikliů (Template:Vjazyce Aşıqlı) a ještě dalšími. Tímúr-chán tento rod připojil k Safíovské větve Hadžiliů. Karagözlüové se usadily v v severoázerbájdžánských rajónech Davači (Šabran) a Zangilan a v íránském Hamadánu.

V období dynastie Afšárovců (1736-1796) byli Karagözlüové velikou oporou Nádira Šáha (1736-1747). Po jeho zavraždění, kdy se Persie začala rozpadat a její části se staly nezávislými státy, byla většina jeho říše rozdělena mezi Zandy a Durrániy. Afšárovská vláda byla omezena na malý lokální stát v Chorasánu. Bývalý tádžický velitel Nádirovích jízdních vojsk, Ahmad Šáh Durrání (1747–1773), se v červnu 1747, stal emírem Chorasánu. V tomtéž roce vyrazil na západ, k Herátu, který byl ovládán Nádirovým vnukem, Šáhruchem (1748–1749 a 1750–1796), jež ho následně přesunul západněji do Mašhadu a zde ustavil panováním. Na přelomu let 1749/1750 se afšárovská říše definitivně rozpadla. Šáhruchův vliv se nyní omezoval jen na Chorásán. V ostatních částech říše vládli lokální náčelníci: Alí Mardán Chán z kmene Bachtjárů a pak kurdský Karím Chán, někdejší Nádirův vojevůdce z lúrského kmene Zándů, kterému Karagözlüové v tomto období pomohly. Jen díky ochraně Ahmada Šáha Durráního a také kvůli jistému respektu, který Karím Chán choval jako někdejší Nádirův velitel k afšárovskému rodu, se Šáhruch udržel v Mašhadu. Od doby, kdy dynastie Zándovců (1750-1794) vládla západní části Persie z centrem ve Fárském Šírázu, (kromě Chorasánu), se Afšárovcům nepodařilo obnovit vládu nad touto částí Persie. Naopak, za pomoci Agy Muhammada Chána Kádžára (1779-1797), který porazil posledního zandského vládce Lotfa Alího Chána, se to v roce 1794 podařilo Kádžárům. Na konci období Zandů pomohli Karagözlüové k moci těmto Kádžárům a hráli hlavní roli při jejich vzestupu. Nakonec v roce 1796, expanzí kádžárského náčelníka Agy Muhammada Chána byla Afšárovská dynastie svržena a učinila konec Šáhruchové vládě. Agá Muhammad Chán, byl prohlášen novým šáhem persie a Šáhruch byl v Mašhadu (Chorasán) brutálně umučen k smrti. V období dynastie Kádžárovců (1781-1925) stály Karagözlüové na čelních místech této dynastie, výsledkem čeho bylo jejich neohraničené vůdcovství v provincii Hamadán. Mnozí členové klanu Karagözlü měly vedoucí roli a byli velcí státníci, zejména Muhammad Hüssejn Chán Karagözlü (z. 1825) ze skupiny Ašikli, který pomohl na trůn Agoví Muhammadu Chánovi, a taky pěti jeho potomkům v politické a vojenské době: Fethu Alímu Šáhovi Kádžárovi (1771-1834), jeho vnuk Muhammadu Šáhovi Kádžárovi (1808-1848) a jeho syn Nasıreddinu Šáhovi Kádžárovi (1831-1896), a taky zbylým dvěma, jež byly oddáni s Kádžárovskými princeznami. Další známé jména představitelů tohoto klanu jsou: ze skupiny Ašikli - Hasan Chán Karagözlü, Muhammadhüsejn Chán Karagözlü (1785), Abülkasim Chán Karagözlü (1866-1928), ze skupiny Hadžili - Hadži Abdulla Chán Karagözlü, jeho syn Hadži Muhammad Chán Karagözlü (1811-?), Hadži Muhammaddžafar Madžzub (1756-1823).

Template:Viz též
Hadži Muhammad Chán Karagözlü, jež byl od roku 1811 jmenován guvernérem Karadašského regionu (Karadag → Černá Hora) v perském Ázerbájdžánu, umístil část rodu Karagözlüů v provincii Východního Ázerbájdžánu.

Toponyma

Toponyma jména Karagözlü-klanu lze nalézt v Ázerbájdžánské republice, kde jsou místní jména rajónů, jako Davači (Šabran) a Zangilan spojena s touto komunitou.

V Íránském Západním Ázertbájdžánu, 25 km severozápadně od Míándoábu (Qoşaçay), se nachází vesnice nazvaná Karágozlú. V západním Hamadánu se nacházejí vesnice Baharlu a Karágozlú, a ve Ostán-e Fársu (Fárs) Karágozlú (Šamsábád-e Kareh Gozlú), ležící v nadmořské výšce 1616 m.

Zbytky kmenu ještě nalezneme:

• v provincii Východního Ázerbájdžánu a
• v provincii Západního Ázerbájdžánu
• a část v blízkosti a v provincii Hamadán. (Zdroj: Ethnologue 2010).

Ve vesnicích jménem Baharlu a Karágozlú lze najít také zbytky klanu. V devatenáctém století se mohl jejich počet zvýšit na 7 000 vojáků. Odhaduje se, že v roce 1930 bylo zcela sedavých asi 300 000.

Literatura

• Mirzə Rəhim Fənan, Həsən İxfa Əlizadə, Həsənəli Qaradağ, Abbasqulu ağa Bakıxanov Qarabağnamələr. III kitab. Bakı, „Şərq-Qərb“ 2006, 248 səh. ISBN 9952-34-070-2, ISBN 978-9952-34-070-9

Související články

• Seznam turkických dynastií a zemí
• Insignie prezidenta Turecka
• Baharluové
• Ejmürové
• Nafarové

Externí odkazy

• Gospel materiály - Display by lang (dostupné online)
• Qaragözlü (anglicky)