Jump to content

Airbus A320

Add links
From Wikipedia, the free encyclopedia

Template:Infobox - letadlo Airbus A320 je řada civilních dvoumotorových proudových dopravních letounů s úzkým trupem pro krátké a střední tratě vyráběných firmou Airbus. Zahrnuje modely A318, A319, A320 a A321, které mají velmi mnoho společných komponent a například i stejný kokpit. Typ A320 byl prvním civilním dopravním letadlem s digitálním řídícím systémem fly-by-wire (tj. z kokpitu se přenášejí pouze elektrické signály k servomotorům). Letadel z rodiny Airbus A320 bylo doposud vyrobeno přes 7 900 kusů, řada konkuruje hlavně dopravnímu letounu Boeing 737, který má podobnou kapacitu i spotřebu.

Na úspěch rodiny A320 navazuje od roku 2012 modernizovaný program Airbus A320neo, první let se konal v roce 2014.

Historie

[edit]

[[Soubor:Airbus A320-100 Air Inter Gilliand.jpg|thumb|A320-100 Air Inter v roce 1991, jeden z několika málo A320-100]] thumb|left|Prototyp Airbusu A320 v září 1988, upravený jako A320-200 Po úspěchu Airbusu A300 začal Airbus vyvíjet náhradu za tehdy nejpopulárnější dopravní letoun na světě - Boeing 727. Nový Airbus měl mít stejnou kapacitu, ale nižší provozní náklady a měl být k dispozici v několika verzích pro různý počet cestujících. Digitální technologie použité u A320 byly symbolem dvougeneračního technického skoku oproti plně analogovému Boeingu 727 a generačního vůči Boeingům 737 řad -300/400/500. A320 měl být celosvětovou náhradou za 727 a nejstarší varianty 737.

Po nárůstech cen ropy v 70. letech potřeboval Airbus minimalizovat náklady na palivo u A320. Aby toho dosáhl, použil u svého nového typu množství nejmodernějších technologií, např. systém řízení letu fly-by-wire, rozsáhlé použití kompozitních materiálů, změnu těžiště letounu pomocí paliva, skleněný kokpit a dvoučlennou posádku. Díky těmto vylepšením dosáhl A320 o 50% nižší spotřeby než Boeing 727. U A320 jsou používány motory dvou dodavatelů: CFM International CFM56 a International Aero Engines V2500.

A320 má počítačový palubní systém údržby. Systémy avioniky jsou navrženy tak, aby je bylo možné snadno modernizovat na novější verzi. S výjimkou úplně prvních A320 může být většina strojů modernizována na nejnovější standard avioniky a být tak moderní i po dvaceti letech ve službě.

Pilotní kabina je vybavena Elektronickým letovým informačním systémem EFIS a bočními „sidesticky“ (což jsou laicky řečeno joysticky-místo klasických řídících sloupků). Chování systému fly-by-wire (vybaveného ochranou proti překročení letové obálky) bylo tehdy (na konci 80. let) zcela novou zkušeností pro mnoho pilotů. To mohlo přispět k některým tehdejším nehodám, včetně nehody letu 296 Air France během letecké přehlídky v Habsheimu s 3 mrtvými. Nehoda se stala, když se pilot pokusil o nízký průlet. Vyšetřování nehody bylo ztěžováno zásahy zaměstnanců Airbusu, včetně manipulace s důkazy. Pečlivý pilotní výcvik a úpravy systému fly-by-wire velmi omezily podobné incidenty; A320 má dnes velmi dobré záznamy o bezpečnosti.

Ve službě

[edit]

[[Soubor:Turkish Airlines Airbus A321 cockpit Karakas.jpg|thumb|Kokpit A321 je podobný i pro A318, A319 a A320. Toto uspořádání by mělo být začleněno i do A330, A340, A350 a A380. Tato "standardizace" umožňuje pilotům rychlý přechod mezi těmito typy.]] 26. února 1988 byl typu udělen certifikát od JAA a A320 mohl vstoupit do služby. Stalo se tak v březnu 1988 u Air France. Od té doby se rodina verzí A320 rychle rozrůstala: výroba 185místného A321 byla zahájena v roce 1989, 124místného A319 v roce 1993 a 107místného A318 v roce 1999.

Ve srovnání s jinými letouny ve stejné třídě má A320 širší kabinu, větší zavazadlový prostor v nadhlavní části a plně digitální fly-by-wire řídící systém. Navíc má letoun značný nákladový prostor s rozměrnými dveřmi, které usnadňují nakládku a vykládku. Díky těmto vlastnostem si A320 objednaly letecké společnosti jako Northwest Airlines (první zákazník v USA), United Airlines a British Airways. Nízké náklady na provoz a údržbu jsou magnetem pro nízkonákladové dopravce. Např. Jet Blue si objednal až 233 strojů z rodiny A320 pro svou flotilu. Mezi další nízkonákladové dopravce s významnými objednávkami patří easyJet a Air Asia.

Už skoro dvě desetiletí stroje rodiny A320 soupeří na trhu s konkurencí letounů Boeing 737 Classics (-300/-400/-500), Boeing 737 Next-Generation (-600/-700/-800/-900), Boeing 757, Boeing 717, McDonnell Douglas MD-80 a McDonnell Douglas MD-90.

Airbus A319 používá Escadron de transport, d'entraînement et de calibrage - letka, která má na starosti přepravu oficiálních francouzských představitelů.

Technologie

[edit]

thumb|Konečná montáž letounů Airbus A321 v Hamburku Některé moderní technologie použité v A320:

  • první plně digitální fly-by-wire řídící systém v civilním dopravním letadle a první s tzv. přirozenou nestabilitou
  • první civilní dopravní letadlo, které používá boční „sidesticky“ místo tradičních řídicích pák (sloupků/beranů)
  • dvoučlenná posádka (Boeing 727 má tříčlennou, 737 dvoučlennou)
  • plně skleněný kokpit, tedy ne hybridní verze jako u A310, Boeingu 757 a Boeingu 767
  • první dopravní letoun s významným podílem kompozitních materiálů v konstrukci
  • centrální diagnostický systém umožňující zjištění problému z pilotní kabiny

Varianty

[edit]

Template:Aktualizovat thumb|Airbus A320-232 z podhledu A320 se stal základem pro celou skupinu verzí se stejnou konstrukcí, ale rozdílnou kapacitou - o něco menší A319, ještě menší A318 a o trochu větší A321. Jejich kapacita se pohybuje od 100 do 220. Konkurují si s Boeingy 737, 757 a 717. Z hlediska pilota je ovládání všech verzí A320 stejné, pouze se musí vzít do úvahy o něco větší či menší délka a hmotnost.

Technicky se název „A320“ vztahuje pouze na původní „středně velkou“ verzi letounu, ale neformálně se používá k označení celé rodiny A318/A319/A320/A321. Všechny varianty splňují požadavky ETOPS (schopnost letět určitou dobu s jedním motorem).

A320

[edit]

[[Soubor:aerlingus.a320-214.ei-cva.750pix.jpg|thumb|Irské národní aerolinie, Aer Lingus, mají přes třicet letounů A320-200]] A320 má dvě varianty A320-100 a A320-200. A320-200 je konečnou verzí, strojů A320-100 se vyrobilo jen několik kusů. A320-200 má na koncích křídel malé winglety a zvýšenou kapacitu palivových nádrží oproti A320-100 (pro větší dolet), další rozdíly jsou minimální. Typický dolet se 150 pasažéry je u A320-200 asi 5 400 km. Pohon obstarávají dva dvouproudové motory CFMI CFM56-5 nebo IAE V2500 s tahem 113 kN až 120 kN.

A319

[edit]

[[Soubor:Aeroflot A319 VP-BWA in SXF.jpg|thumb|left|Airbus A319 ve službách Aeroflotu]] Zkrácená verze A320 s minimálními změnami. Se skoro shodnou kapacitou palivových nádrží jako A320-200 a méně pasažéry se dolet, se 124 cestujícími ve dvou třídách, prodloužil na 7 200 km, největší ve své třídě. A320 a A319 jsou nejpopulárnější varianty v rodině A320. V roce 2003 si easyJet objednal Airbusy A319 s menšími kuchyňkami (easyJet během letů nenabízí jídlo) a 156 sedadly v jediné třídě. Aby se vyhovělo bezpečnostním požadavkům na rychlost evakuace, musely být přidány další nouzové východy nad křídlo. Pohon zajišťují stejné motory jako u A320. Certifikace u JAA a vstup do služby, u Swissairu, proběhly v dubnu 1996.

Obrovská objednávka easyJetu na 120 kusů A319 plus 120 opcí patří v současnosti[kdy?] mezi největší objednávky dopravních letadel od leteckých dopravců. Jedinou srovnatelnou objednávku učinil hlavní konkurent easyJetu Ryanair na stroje Boeing 737. V současné době[kdy?] drží Northwest Airlines rekord v nejkratší pravidelné lince A319 z Bishop International Airport ve Flintu, Michigan do Detroitu (Detroit Metro Airport) – vzdálenost pouhých 92 km (57 mil).

A319CJ

[edit]

[[Soubor:Airbus from Sochi 2.jpg|thumb|Český vládní Airbus A319CJ doprovázen stíhačkou Saab Gripen při návratu z Olympijských her v Soči]] A319CJ (Corporate Jet) je business jet verze A319. Má instalované další palivové nádrže v nákladovém prostoru a prodloužený dolet na 12 000 km. Při případném dalším prodeji může být zpětně přestavěn na standardní A319 pouhým odstraněním přidaných palivových nádrží, a tak maximalizovat svou cenu. Je také znám jako ACJ neboli Airbus Corporate Jet.

Letoun může pojmout až 39 pasažérů, ale na přání zákazníka může být dodán v jakékoliv konfiguraci. Mezi jeho uživatele patří např. Daimler AG a PrivatAir. A319CJ si konkuruje s dalšími firemními letouny jako Gulfstream V, na Boeingu 737 založeném BBJ1 a Bombardier Global Express. Je poháněn stejnými motory jako A320.

Dne 9. března 2006 podepsalo Ministerstvo obrany České republiky smlouvu o nákupu dvou letounů A319CJ, které postupně nahradily v dopravním letectvu Armády ČR zastaralé stroje Tupolev Tu-154. První letoun byl dodán v prosinci 2006, druhý pak v září 2007.[1] Od 26. října 2007 nesou oba stroje jména válečných veteránů z druhé světové války generála Karla Janouška a generála Josefa Ocelky.[2]

A319LR

[edit]

Tato verze má všech 48 sedadel v obchodní třídě, byla speciálně navržena pro mezikontinentální lety pouze touto třídou. A319LR, ve srovnání s A319CJ, má jen čtyři přidané palivové nádrže místo šesti. Typický dolet je 8 300 km, nejdelší v rodině A320 (s výjimkou A319CJ). Lufthansa provozuje linku (jen s business třídou) mezi Německem a USA s flotilou strojů A319LR patřících švýcarskému PrivatAiru.[kdy?] Na druhou stranu např. Qatar Airways mají své A319LR vybaveny standardním počtem 110 sedadel.[kdy?]

A321

[edit]

[[Soubor:D-AIAD A321 Condor ACE 28-03-2017 (34597367690).jpg|náhled|Přistávající A321 společnosti Condor]]

A321 je prodloužená verze A320 s minimálními změnami. Plocha křídla byla mírně zvětšena, má oproti A320 dvouštěrbinové klapky a podvozek je zesílen. Pohon zajišťují silnější verze motorů CFM56 a V2500. Někteří dopravci upřednostňují A321 před Boeingem 757, kvůli jeho podobnosti s A318, A319 a A320. Certifikací úspěšně prošel v prosinci 1993 u JAA.

Typický dolet se 186 pasažéry je pro A321-100 asi 4 300 km. Poháněn je dvěma dvouproudovými motory CFM56-5 nebo IAE V2500 s tahem 138 kN.

A321-200 s větší kapacitou palivových nádrží má se 186 pasažéry dolet asi 5 500 km. A321-200 je poháněn dvěma motory CFM56-5 nebo IAE V2500 s tahem 147 kN.

A318

[edit]

[[Soubor:British_Airways_A318.jpg|thumb|Airbus A318 u British Airways]] A318, také známý jako „Mini-Airbus“, je nejmenší člen rodiny A320. Během vývoje byl označován jako A319M3, což napovídá, že je přímo odvozen z A319. „M3“ znamená „mínus tři trupové díly“. Letoun je o šest metrů kratší a o 14 tun lehčí než A319. V konfiguraci se dvěma třídami má A318 109 sedadel. Byl konstruován jako náhrada starších verzí Boeingu 737 a Douglasu DC-9, ale konkuruje také modelům Boeing 737-700 a Boeing 717.

A318 je k dispozici v několika verzích s různou maximální vzletovou hmotností (MTOW) od 59 tun (dolet 2750 km) po 68 tun (6000 km). Nižší MTOW umožňuje ekonomický provoz na regionálních linkách (při kratším doletu) a vyšší MTOW dovoluje A318 doplňovat další stroje rodiny A320 na okrajových tratích. Lehčí A318 má o 10% větší dolet než A320, což mu dovoluje obsluhovat některé linky, které A320 obsluhovat nemůže, např. Londýn–Jeruzalém a Singapur–Tokio, British Airways jej provozují i na transatlantické lince London/Shannon–New York.[kdy?] Největší využití ale nachází na krátkých, méně obsazených letech mezi městy střední velikosti.

Během svého vývoje narazil A318 na několik problémů. Prvním byl pokles poptávky po nových letadlech v období po 11. září 2001. Druhým byl fakt, že nové motory Pratt & Whitney spotřebovávaly více paliva než se očekávalo a v době, kdy měl CFMI připraveny nové, úspornější motory, mnoho zákazníků se od A318 už odvrátilo, např. Air China, Trans World Airlines (divize American Airlines) a British Airways. I když Airbus doufal, že se A318 na trhu prosadí jako alternativa k regionálním dopravním proudovým letounům, zákony jak v USA, tak v Evropě jej řadí do stejné třídy jako větší letadla, a protože tomu odpovídají i přistávací a jiné poplatky, regionální operátoři jej nepoužívají.

Pohon zajišťují dva motory CFM56-5 nebo Pratt & Whitney PW6000 s tahem 96 až 106 kN. První A318 byly dodány v roce 2003 společnostem Frontier Airlines a Air France. Cena za jeden A318 se pohybuje od 39 do 45 milionů dolarů a provozní náklady jsou asi 2500 až 3000 dolarů za hodinu letu. Objednávky A318 jsou nižší, než se plánovalo, k čemuž přispěla těžká konkurence firem jako Bombardier a Embraer, které vyrábějí menší letadla. Celkem bylo objednáno a dodáno 80 letadel.[kdy?]

A320neo

[edit]

Template:Podrobně [[Soubor:LN-RGO A320neo (31659446490).jpg|náhled|Airbus A320neo společnosti Scandinavian Airlines]]

Airbus navázal na úspěch předchozích řad novou řadou A320neo. Ta se od té starší liší především novými motory, lepšími aerodynamickými vlasnostmi, širší kabinou, lepšími zvukovými izolačními vlasnostmi, větším počtem míst a celkovými sníženými náklady na provoz. Neo v názvu znamená „new engine option", v překladu nová možnost motoru, u řady A320neo je totiž možno si vybrat z motorů CFMI LEAP-1A nebo Pratt & Whitney PW1000G. První let verze A320neo se konal 25. září 2014, verze A319neo poprvé vzlétla 9. února 2016 a verze A321neo 31. března 2017. Verze A318neo není v plánu. V květnu 2017 bylo vyrobeno již přes 100 kusů tohoto nového typu. Prvními provozovateli byly společnosti Lufthansa, GoAir, IndiGo, Pegasus Airlines, Scandinavian Airlines, AirAsia a Frontier Airlines. Tato řada konkuruje především letounům Boeing 737 MAX.

Podíl na trhu

[edit]

Od počátku roku 1988 do konce roku 2017 dodal Airbus svým zákazníkům už 7979 kusů letounů rodiny A320 a na více než 11000 měl závazné objednávky. K roku 2015 bylo provozuschopných 6581 těchto letounů. Nejpočetnější je typ A320.

Souhrn nehod

[edit]

(Údaje k lednu 2018 souhrn pro všechny typy rodiny A320)[3]

  • Ztráty letounu: 41 (s celkem 1393 mrtvými)
  • Ostatní nehody: 83 (0 mrtvých)
  • Únosy: 15

Specifikace

[edit]

thumb|400px|Letouny Airbus A32X thumb|Airbus A320 za letu

Typ A318[4] A319[5] A320[6] A321[7]
Posádka 2
Exit limit EASA[8]/FAA[9] 136 160 195/190 230
1 třída, maximální[10] 132 u 29–30 in (74–76 cm) sedadla 156 u 28–30 in (71–76 cm) sedadla 186 u 29 in (74 cm) sedadla[11] 236 při 28 in (71 cm) pitch[12]
1 třída, typická[10] 117 u 32 in (81 cm) sedadla 134 u 32 in (81 cm) sedadla 164 u 32 in (81 cm) sedadla 199 u 32 in (81 cm) sedadla
2 třídy, typická[10] 107 (8F @ 38 in, 99Y @ 32 in) 124 (8F @ 38 in, 116Y @ 32 in) 150 (12F @ 36 in, 138Y @ 32 in) 185 (16F @ 36 in, 169Y @ 32 in)
Objem nákladového prostoru 21.20 m3 (749 cu ft) 27.70 m3 (978 cu ft) 37.40 m3 (1,321 cu ft) 51.70 m3 (1,826 cu ft)
ULD (Universal loading device) X 4× LD3-45 8× LD3-45 10× LD3-45
Délka 31.44 m (103 ft 2 in) 33.84 m (111 ft 0 in) 37.57 m (123 ft 3 in) 44.51 m (146 ft 0 in)
Rozvor 10.25 m (33 ft 8 in) 11.04 m (36 ft 3 in) 12.64 m (41 ft 6 in) 16.91 m (55 ft 6 in)
Rozchod 7.59 m (24 ft 11 in)
Rozpětí 34.10 m (111 ft 11 in) 35.8 m (117 ft 5 in)
Nosná plocha křídel 124 m² (1,330 sq ft), 10,3 štíhlost křídla 128 m² (1,380 sq ft), 10 ŠK
Šípovitost křídla 25 stupňů[13]
Výška ocasu 12.56 m (41 ft 2 in) 11.76 m (38 ft 7 in)
Trup 4,14 m (13 ft 7 in) výška, 3,95 m (13 ft 0 in) šířka, 3,70 m (12 ft 2 in) šířka kabiny
MTOW 68 t (150,000 lb) 75.5 t (166,000 lb) 78 t (172,000 lb) 93.5 t (206,000 lb)
Max. užitečné zatížení 15 t (33,000 lb) 17.7 t (39,000 lb) 19.9 t (44,000 lb) 25.3 t (56,000 lb)
Množství paliva 24,210 L
6,400 US gal 		24,210–30,190 L
6,400–7,980 US gal 		24,210–27,200 L
6,400–7,190 US gal 		24,050–30,030 L
6,350–7,930 US gal
Operační prázdná hmotnost[10] 39.5 t (87,100 lb) 40.8 t (89,900 lb) 42.6 t (93,900 lb) 48.5 t (107,000 lb)
Minimální hmotnost 34,5 t (76 000 lb) 35,4 t (78 000 lb) 37,23 t (82 100 lb) 47,5 t (105 000 lb)
Rychlost Cestovní: Mach 0,78 (447 kn; 829 km/h),[14] MMO: Mach 0,82 (470 kn; 871 km/h)[14]
Dolet s obvyklou zátěží 3 100 nmi, 5 750 km 3 750 nmi, 6 950 km 3 300 nmi, 6 100 km 3 200 nmi, 5 950 km
Dolet ACJ 4 200 nmi, 7 800 km[15] 6 000 nmi, 11 100 km[16] 4 300 nmi, 7 800 km[17]
Délka vzletové dráhy (MTOW, SL, ISA) 1,780 m (5,840 ft)[15] 1,850 m (6,070 ft)[16] 2,100 m (6,900 ft)[17]
Délka přistávací dráhy (MLW, SL, ISA) 1,230 m (4,040 ft)[15] 1,360 m (4,460 ft)[16] 1,500 m (4,900 ft)[17]
Dostup 39,100–41,000 ft (11,900–12,500 m)[8]
Motory (×2) CFM International CFM56-5B, 68.3 in (1.73 m) dmychadlo
PW6000A, 56.5 in (1.44 m) dmychadlo IAE V2500A5, 63.5 in (1.61 m) dmychadlo
Tah (×2) 96–106 kN (22,000–24,000 lbf) 98–120 kN (22,000–27,000 lbf) 133–147 kN (30,000–33,000 lbf)

Motory

[edit]
Model Certifikace Motory [8]
A318-111 23. května 2003 CFM56-5B8/P
A318-112 23. května 2003 CFM56-5B9/P
A318-121 21. prosince 2005 PW6122A
A318-122 21. prosince 2005 PW6124A
A319-111 10. dubna 1996 CFM56-5B5 nebo 5B5/P
A319-112 10. dubna 1996 CFM56-5B6 nebo 5B6/P nebo 5B6/2P
A319-113 31. května 1996 CFM56-5A4 nebo 5A4/F
A319-114 31. května 1996 CFM56-5A5 nebo 5A5/F
A319-115 30. července 1999 CFM56-5B7 nebo 5B7/P
A319-131 18. prosince 1996 IAE Model V2522-A5
A319-132 18. prosince 1996 IAE Model V2524-A5
A319-133 30. července 1999 IAE Model V2527M-A5
A320-111 26. února 1988 CFM56-5A1 nebo 5A1/F
A320-211 8. listopadu 1988 CFM56-5A1 nebo 5A1/F
A320-212 20. listopadu 1990 CFM56-5A3
A320-214 10. března 1995 CFM56-5B4 nebo 5B4/P nebo 5B4/2P
A320-215 22. června 2006 CFM56-5B5
A320-216 14. června 2006 CFM56-5B6
A320-231 20. dubna 1989 IAE Model V2500-A1
A320-232 28. září 1993 IAE Model V2527-A5
A320-233 12. června 1996 IAE Model V2527E-A5
A321-111 27. května 1995 CFM56-5B1 nebo 5B1/P nebo 5B1/2P
A321-112 15. února 1995 CFM56-5B2 nebo 5B2/P
A321-131 17. prosince 1993 IAE Model V2530-A5
A321-211 20. března 1997 CFM56-5B3 nebo 5B3/P nebo 5B3/2P
A321-212 31. srpna 2001 CFM56-5B1 nebo 5B1/P nebo 5B1/2P
A321-213 31. srpna 2001 CFM56-5B2 nebo 5B2/P
A321-231 20. března 1997 IAE Model V2533-A5
A321-232 31. srpna 2001 IAE Model V2530-A5

Reference

[edit]

Template:Překlad

  1. ^ Template:Citace elektronické monografie
  2. ^ Template:Citace elektronické monografie
  3. ^ Template:Citace elektronické monografie
  4. ^ "A318 Dimensions & key data". Airbus.
  5. ^ "A319 Dimensions & key data". Airbus.
  6. ^ "A320 Dimensions & key data". Airbus.
  7. ^ "A321 Dimensions & key data". Airbus.
  8. ^ a b c Lua error in package.lua at line 80: module 'Module:Citation/CS1/Suggestions' not found.
  9. ^ "Type Certificate Data Sheet" (PDF). FAA. August 12, 2016.
  10. ^ a b c d "All About the Airbus A320 Family". Airbus. 2009.
  11. ^ "High-density A320s for easyJet will retain seat pitch, assures airline". Runway Girl Network. 1 March 2016.
  12. ^ "Airbus Studies 236-Seat A321". Aviation Week. December 10, 2012.
  13. ^ "Airbus Aircraft Data File". Civil Jet Aircraft Design. Elsevier. July 1999.
  14. ^ a b "A320 Family Technology". Airbus.
  15. ^ a b c Lua error in package.lua at line 80: module 'Module:Citation/CS1/Suggestions' not found.
  16. ^ a b c Lua error in package.lua at line 80: module 'Module:Citation/CS1/Suggestions' not found.
  17. ^ a b c Lua error in package.lua at line 80: module 'Module:Citation/CS1/Suggestions' not found.

Externí odkazy

[edit]

Template:Letouny Airbus Template:Vojenská letadla České republiky po roce 1993 Template:Označení letadel ozbrojených sil Itálie po r. 2009 Template:Portály

Kategorie:Dopravní letadla A320

Retrieved from "https://en.wikipedia.beta.wmflabs.org/w/index.php?title=Airbus_A320&oldid=535778"