Gepard kapský

From Wikipedia

Template:Upravit Template:Cedule

Template:Taxobox name
Scientific classification

Gepard kapský (Acinonyx jubatus jubatus) je poddruh geparda štíhlého (Acinonyx jubatus), patřícího do čeledi kočkovitých (Felidae). Gepard kapský byl poprvé popsán německým zoologoem Johann Christian Daniel von Schreber v roce 1775.[1]

Výskyt[edit]

Žije v jižní a jihovýchodní Africe.

Charakteristika[edit]

Na rozdíl od jiných kočkovitých má gepard jen polozatažitelné drápy, proto neleze po stromech; jeho tělo je stavěno na rychlý běh. Délka je asi 110-150 cm + 70-90 cm ocas, výška se pohybuje mezi 70-90 cm a váha se pohybuje okolo 40 kg.

Život[edit]

Žije samotářsky nebo skoro samotářsky ve skupinkách o 2-5 jedincích, které tvoří samice s odrostlými mláďaty, sourozenci nebo dospělí samci. Gepard dokáže z poměrně krátké vzdálenosti vyvinout rychlost 64 km/h, jeho maximální rychlost je asi 100 km/h. Na jeho jídelníčku najdeme hlavně menší kopytníky (gazely, menší druhy antilop, mláďata zeber, pakoňů). Mezi lovci samotáři (tj. bez těch, co loví ve skupinách) je gepard nejúspěšnějším predátorem, až 70 % jeho loveckých pokusů končí úspěchem, a to i přesto, že jakmile kořist nedostihne do 20 sekund, lov obvykle vzdává.

Rozmnožování[edit]

Pohlavní dospělost u samců nastává po roce, u samic o rok později, pářit se však začínají až ve třech letech. Délka březosti samice je 90-98 dní. Samice poté rodí 1-3 mláďat, občas až 5. Ta se stávají velmi často kořistí jiných predátorů. Pokud samice přijde o 2 ze 3 mláďat, přestane se starat i o to poslední - vzhledem k velkému výdeji energie apod. se jí péče o jediného potomka nevyplatí.

Ohrožení[edit]

Gepard kapský je nejpočetnější poddruh. Ve volné přírodě jich žije přibližně 7000 jedinců. Velký problém gepardů je příbuzenská plemenitba. Gepardi v minulosti podlehli tzv. efektu hrdla lahve - náhle rapidně poklesl jejich stav a přeživším nezbylo než se množit s příbuznými.

Synonyma[edit]

Odkazy[edit]

Reference[edit]

  1. ^ Schreber J. C. D. (1775). "Der Gepard". Die Säugethiere in Abbildungen nach der Natur mit Beschreibungen. Vol. 2. Erlangen: Wolfgang Walther. pp. Plate 105.
  2. ^ Template:Citace elektronické monografie

Externí odkazy[edit]