Dřišťál obecný

From Wikipedia

Template:Taxobox name
Scientific classification

náhled|upright|Popisná ilustrace rostliny dřišťál obecný Dřišťál obecný (Berberis vulgaris) je druh rostlin patřící do čeledě dřišťálovité (Berberidaceae).

Synonymum[edit]

  • Berberis orientalis C. K. Schneider[1]

Popis[edit]

Dříšťál obecný je až 3 m vysoký, opadavý keř, původní v Evropě. Má hladkou bělavě zelenou kůru a hluboce rýhované slámově žluté větve. Je to trnitý keř, jehož charakteristické trojčetné trny jsou listového původu (přeměněné listy s palisty). V jejich úžlabí pak vyrůstají zkrácené větvičky, brachyblasty, se svazečky zelených fotosyntetizujících listů. Listy jsou obvejčitě eliptické, nesíťkované , 2 – 5 cm dlouhé a 1 – 2,5 cm široké, na okraji osténkatě zubaté, vespod zelené.[2] Řapík je 1 cm dlouhý. Keř kvete v dubnu až květnu. Květy jsou zlatožluté, šestičetné, intenzivně aromatické. Květy jsou v jednoduchých, nicích, mnohokvětých hroznech. Tato vrcholová květenství jsou na krátkých výhonech. Korunní lístky jsou 5 – 7 mm dlouhé, vejčité, uspořádané polokruhovitě. Počet tyčinek je 6. Hrozny květů krátce stopkaté, žluté, 4–6 cm dlouhé. Stopky květů 5–12 mm. Plodem jsou bobule protáhlého, elipsoidního tvaru asi 1 cm dlouhé, karmínově červené a lesklé. Tyto bobule mají kyselou chuť. Semena jsou mírně zploštělá, hnědá.[3]

Ekologie[edit]

Hojný v křovinách, na světlých místech v lesích či na jejich okrajích, kamenitých svazích i v suchých nivách. Upřednostňuje půdy sypké, písčité až hlinitopísčité, zejména na substrátech obsahujících vápník.

Rozšíření[edit]

Jihoevropská a středoevropská dřevina na východ se areál rozkládá až na Kavkaz. Dříšťál se na našem území nachází roztroušeně na suchých výslunných stráních a pastvinách, na okrajích listnatých lesů. Výskyt zejména v Českém krasu, v dolním Povltaví, ve Středočeské tabuli, v Džbánu, Znojemsko – brněnské pahorkatině a na Hané.

Význam[edit]

Některé kultivary tohoto druhu jsou používány v Česku jako okrasné rostliny. Jsou to efektní solitéry, ale většinou jsou používány do živých plotů a skupin.[4] Dřišťál poskytuje včelám dobrou pastvu. Kůra a kořeny dříšťálu obsahují žluté barvivo berberin, které se dříve využívalo k barvení kůže a textilií.

Farmaceutika[edit]

Dřišťál se používal pro léčebné účely už ve starém Řecku. Šťávu z plodů doporučoval i Paracelsus (slavný alchymista, astrolog a lékař, 1493-1541). V 21. století je ve farmaceutickém průmyslu berberin nahrazen jinými, komerčně vyráběnými látkami bez tolika vedlejších účinků.

Zkoumá se ale další použití při potlačení bakteriálních průjmů a proti nádorovým onemocněním.[5]

Léčivka[edit]

Druh je léčivá rostlina, obsahující řadu alkaloidů, hlavně berberin, oxyacantin a berbamin, zvláště v kůře. Ty působí v malých dávkách projímavě, močopudně a žlučopudně, ve velkých dávkách však můžou způsobit ochrnutí pohybových a dýchacích center.[6] Je tedy třeba dávkovat s mírou, nejlépe po konzultaci s lékařem. Látky z kořenové kůry tlumí menstruační těžkosti, pomáhají při slabém krevním oběhu a působí proti zadržování vody v těle. Plody obsahují vitamin C.

Gastronomie[edit]

Jemně trpké plody, nazývané dřišťálky, jsou přidávány do kompotů, ovocného cukroví a některých omáček. Lze z nich udělat marmeládu, šťávu na pití. Po zkvašení je lze vypálit jako zajímavý destilát.[7]

Jedovatost[edit]

Celá rostlina obsahuje alkaloid berberin. U myší je smrtelná dávka (LD 50) 329 mg/kg váhy. Berberin ve větších dávkách utlumuje činnost dýchací a nervové soustavy, což může vést k ochrnutí a ve výjimečných případech i ke smrti.[5]

Toxikologické informační středisko u plodů uvádí „téměř nejedovaté plody – nebezpečná může být dávka nad 20 plodů (bobulí, semen), po větším požitém množství se podává se aktivní uhlí, nebývá nutná hospitalizace (jen u mimořádně citlivých osob při závažných příznacích), u zdravých jedinců se objevují nanejvýš zažívací potíže.[8] Další části rostliny jsou významně jedovaté.

Kultivary[edit]

Příklady kultivarů:

  • 'Atropurpurea'
  • 'Aureomarginata'
  • 'Marginata'

Pěstování[edit]

Nároky[edit]

Rostou i v polostínu, ale preferují plné slunce. Vhodná je téměř jakákoliv propustná, humózní až hlinitá půda. Snáší dobře sucho. Snáší exhalace. Dobře snáší řez, ale většinou jej nevyžaduje, obvykle netrpí škůdci.

Rozmnožování[edit]

Odrůdy se rozmnožují řízkováním. Z výsevu semene vzcházejí jedinci s nestejnými vlastnostmi. Snadno se kříží s jinými druhy rodu, ale například i s mahónií.

Choroby a škůdci[edit]

[[Soubor:Berberis vulgaris et Puccinia graminis, Bernard.jpg|náhled|Příčný řez dřišťálovým listem napadeným rzí - nahoře dvě spermogonie, dole aecidie. Ilustroval Alexander Josef Bernard]] Dřišťál obecný (Berberis vulgaris) je alternativním hostitelem rzi travní (Puccinia graminis) napadající pšenici,[9] která je její vážnou houbovou chorobou. V ČR byly dřišťály téměř zcela vyhubeny[kdy?] v osvětové masové kampani, která si kladla jako společensky významné omezit ohrožení pšenice touto rzí. Později se zjistilo, že rez travní, která má ve svém vývojovém cyklu 5 mezihostitelů, může bez újmy dřišťál vynechat. Dodnes je však v ČR ohroženým druhem.

Odkazy[edit]

Reference[edit]

  1. ^ SLAVÍK, B. (ed.) Květena České republiky 1. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0643-5
  2. ^ ÚRADNÍČEK, Luboš a kol. Dřeviny České republiky. Písek: Matice lesnická, 2001, 333 s. ISBN 80-86271-09-9
  3. ^ BOLLINGER, Markus. Keře. 1. vyd., Praha: Knižní klub, 1998, 287 s. Průvodce přírodou (Ikar). ISBN 80-7202-302-0
  4. ^ Template:Citace monografie
  5. ^ a b Template:Citace elektronické monografie
  6. ^ VĚTVIČKA, Václav. Stromy a keře. 2. vyd. Praha: Aventinum, 2001, 288 s. ISBN 80-7151-178-1.
  7. ^ Template:Citace monografie
  8. ^ Toxikologické informační středisko Kliniky pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice
  9. ^ Template:Citace periodika

Externí odkazy[edit]